Rudý cár

Ten den tvůj cár rudý
zakryl mé oči a hvězdy.
Ptáš se mne, co jsem viděl,
říkám, že jsem štěstí uzřel.

Tohle je ta opravdová slast,
tak zapomínám, že nemám kam hlavu složit.
Ptáš se mne, co ještě mohu chtít,
říkám, že chci tvojí cestou jít.

Nevidím tebe, ani nevidím cesty,
mé ruce už držíš pouty.
Ptáš se mne, na co zrovna myslím,
říkám, že už ani nesním.

Cítím, že nejsi ocelová,
ačkoli jsi jako ocel tvrdá.
Cítím, že krev máš na svém těle,
protože tvé ruce jsou tak vřelé.

Cítím, že divočina tohle není,
vyprahlou zem však nikdo nevidí.
Cítím, že doušek vody bych si dal,
ale svá ústa jsem ti dal.

Nemůžu odejít ani štkát,
mé tělo je troud a nemohu stát.
Chci však s tebou jen dále jít,
protože tvou bolest musím žít.

(volně přebásnil Vladimír Kopecký Jr.)



Šátkem ze šarlatu

Šátkem šarlatovým zakrylas oči mé
toho dne a taky nebe.
Tážeš se, co uzřel jsem,
Říkám, že celý šťasten - tebe.

Jak dobrým pocitem naplněn opravdu jsem,
že nemám domov, zapomněl jsem.
Tážeš se, co ještě bych chtěl,
říkám, že cestou s tebou bych šel.

Nezřím však tebe ani tu cestu,
mé ruce sevřelas.
Tážeš se, co ve mně za myšlenku,
říkám, že rozhodnout sama bys muselas.

Cítím, že nejsi ze železa,
ač podoba s tvrdostí jeho tu je.
Cítím, že v tobě krev, nikoli voda je,
vždyť ruka tvá horkem převelkým pulzuje.
Cítím, že pustina zde není,
ač nezřím vyprahlou tu zem.
Mé rty touží se napít trochu té vody,
ač ústy tvými já uzamknut jsem.

Nelze mi odejít, nelze mi plakat,
tělo mé již vypáleno.
Chci však takovou cestu podstoupit,
a s tebou, bolesti života mého největší, se rozloučit.


© 2002
Překlad: Václav Laifr
Přebásnění: Eva Kopecká a Vladimír Kopecký